Dnes jsme se vydali na cestu do Štrasburku autem přes Prahu,
Plzeň, směr Německo, tedy Manheim a Basilej do Francie. Cesta nám trvala o
trochu déle, než tvrdil Google maps (jako obvykle J), ale až na občasné
řidiče, kteří předjíždějí bez zrcátek a pár kolon, byla klidná.
Abychom si trochu odpočali od dálnice, zastavili jsme v Německu
v městečku Sinsheim, kde se hned u dálnice nachází obrovské technické
muzeum plné sportovních a historických aut a především letadel, do kterých
můžete vystoupat po točitých schodištích a z jednoho i sjet po skluzavce
dolů, nezapomenete-li si u turniketů vypůjčit jezdící „koberec“. Nejvíc nás
zaujal místní největší exponát, ruský Tupolev TU 166 typu Concorde. Ten, a jeho
sklápěcí nos, vřele doporučujeme dobře si hlavně zevnitř prohlédnout. Pro Janču však byla o malinko větším zážitkem zmrzlina omočená v horké čokoládě, která na ni rychle ztvrdla :)
Příjezd do Štrasburku (Fr) je nenápadný, přes hraniční most
z městečka Kehl (Německo; Ano, opravdu jsme si řekli „A jsme v kelu“).
První dojem ze Štrasburku je množství lidí na kole, hodně
parků plných lidí a všudy přítomné placené parkování. Osobně mě ale nejvíc
překvapilo, že na semaforu nikdy (nebo jen na nepostřehnutelný zlomek sekundy)
nezasvítí oranžová. Stojíte tedy na červenou a pak je rovnou zelená. Místní si
s tím ale zdá se nelámou hlavu.
Když jsme došli do hotelu Cap Europe (zmíněného v předchozím
příspěvku od Janči), trochu jsme se vyděsili. Jde totiž v podstatě o low cost ubytovnu.
Aspoň že je čistá, 3 dny to přežijeme, ale 2 měsíce bychom nejspíš nezvládli.
Zvědavost nás vyhnala do večerního města a dobře jsme
udělali. Vydali jsme se přes Náměstí republiky, kde jsme obdivovali tradičně
majestátní národní knihovnu a divadlo až na Big Island, tedy centrum města
umístěné na ostrově vytvořeném z říčních ramen Rýnu. Zde jsme nemohli
minout neuvěřitelně velkou Katedrálu Notre Dame (není to překlep, tady je taky)
a okolní úzké uličky poseté restauracemi a obchůdky. Zasedli jsme tedy do
restaurace u katedrály a k mému překvapení se zde německy a někde i anglicky. Celkově mám
dojem, že díky své poloze se tu (pokud samozřejmě neumíte rovnou francouzsky) mnohem lépe domluvíte německy než anglicky.
Unaveni padáme do postele, abychom se ráno vydali prozkoumat
jinou část tohoto krásného města a mohli Vám i tom povědět v dalším příspěvku!
... aneb na zkušenou do Francie.
Koncem dubna jsme se rozhodli vyjet pracovat do ciziny, kdy po několika odeslaných životopisech a motivačních dopisech jsme dostali své ANO od Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Hurá, Francie čeká. Jsme přijati na tzv. "study visit" čili jejich verzi kratší stáže, v našem případě na dva měsíce- srpen a září. Jelikož je stáž neplacená, zažádali jsme si o stipendium přes Erasmus+, které jsme dostali a byli jsme rádi, že nebudeme muset živořit. No uvidíme.
Proces získání stipendia není náročný intelektuálně, ale spíš psychicky, všechno trvá dlouho, všechno má svůj formulář a všechno musí spadat do nějaké kolonky. Nicméně na druhou stranu Vám to určitě v jakékoliv zemi vytrhne trn z paty. Francie patří mezi ty finančně náročnější země a jelikož v případě Erasmus stáže jsou stipendia vyšší než u Erasmus studijních pobytů a to už je v rozpočtu hodně znát. Upřímně jsem ráda, že něčeho takového jde v rámci VŠ využít.
Ubytování ve Štrasburku
Jako první jsme si začali hledat ubytování, nepředpokládala jsem, že by v tom byl nějaký problém, je to přeci Štrasburk, je to Francie, země na úrovni. Aha. Akorát mi někdo zapomněl říct, že Francouzi mají zřejmě všechno na párku :) I to, co se týká jejich vlastních peněz. Nicméně jsme začali hledat přes airbnb- obsazeno nebo moc drahé za celý měsíc. Byla nám doporučená stránka leboincoin, kde se obchoduje snad s uplně vším a nabídka bytů tam je obrovská a každý den dobrých 15 nabídek přibylo. Na stránce lze kontaktovat majitele přes email nebo telefon, nejdříve jsme začali několika emaily v angličtině. Nic. Pak ve francouštině. Nic. Rozeslali jsme určitě přes padesát emailů a odpověděl cca jeden člověk, takže si můžete udělat obrázek sami. Pak jsme zkoušeli volat a na to už se pár lidí chytlo, ale velmi málo francouzů mluví anglicky a moje francouština už je trochu zastaralá. Doporučuji si při hledání dlouhodobého bydlení ve Francii najít nejdříve francouzsky mluvícího kamaráda ochotného Vám pomoci, podle mě to bude o dost jednodušší. Nakonec jsme se spojili s velmi milým pánem, který umí anglicky a pronajme nám menší podkrovní byt 2+kk za 650euro/ měsíc. Nájmy se pohybují i ve vyšších částkách, ale i v nižších, je to spíše o tom, komu se Vám podaří dovolat. Zkoušeli jsme rezervovat bydlení přes stránkou housinganywhere, nicméně tu nedoporučuji, nakonec to skončilo vrácením peněz a velmi nepříjemnými telefonáty.
Nastěhovat se do bytu bohužel můžeme až 31.7. a my tam budeme již od 28., proto první noci strávíme v tomto hezky zařízeném a cenově velmi dobře dostupném hotelu.
Doprava do Štrasburku
Lety z ČR jsou celkem drahé pokud vezmete v úvahu, že na takovou dobu stoprocentně potřebujete zavazadlo k odbavení (a někdo ne jen jedno). Další volbou byl autobus studentagency, který jezdí do Štrasburku za příjemných 850,-Kč. Jelikož chceme okolí Štrasburku ale trochu procestovat, jevilo se nám jako nejlepší volba auto. Cesta vede přes Prahu a celé Německo, téměř celou dobu po dálnicích, které jsou v Německu stále ještě bezplatné, takže proč toho nevyužít. Cesta je cca 800 km.
Poznej ostrov! Karety, musaka, stejnojmenné hlavní město jako ostrov a čím dál víc Čechů…?
Červnový Zakyntos
Cestopis
Obtížnost: 2,5 z 5, mírně aktivní dovolená
Co o Zakyntu a jeho obyvatelích říci? Myslím, že na ně docela sedí věta, kterou pronesla místní prodavačka, a to že lidé na Zakyntu věří více v karety než v cokoli ostatního. Je to trochu nadnesené, ale s želvami v různých vyobrazeních se tu setkáte opravdu na každém kroku, podobně jako v Číně s pandami. Jednoho dne sem v restauraci na pobřeží nerozuměl jídlu v menu, tak jsem použil překladač v mobilu, který mi sdělil (chybně ;) ), že se jedná o druh želvy. Při dotazu, jestli tu opravdu pečou želvy pro turisty, mě číšník probodl zlým pohledem a suše odvětil, že ne. Vsadím se však, že mi mečouna, kterého, jsem si načež objednal, minimálně poválel po zemi, ne-li něco horšího.
1. Doprava – Autobus, auto, motorka či čtyřkolka? Autobusy zde jezdí, pár jsme jich potkali, avšak vzhledem k relativně bídné hospodářské situaci jsme na veřejnou dopravu raději nespoléhali a myslím, že jsme dobře udělali. Zakyntos Vám navíc bude připadat menší, když si půjčíte auto, než když jedete na čtyřkolce či motorce. Auto nemusíte půjčovat na celý týden, ostrov v klidném tempu projedete za 2-3 dny.
2. Navigace – nevěřte bezmezně navigaci, vezme Vás často přes krkolomné drobné uličky jen aby matematicky zkrátila cestu o metr, zdržíte se však pomalou cestou.
3. Oblečení - Na začátku června poradně nikdy nesprchlo a teploty se konstantně držely kolem 25 stupňů, kdy ani večer nebylo chladno, proto ani nejsou třeba dlouhé kalhoty, jedině na spaní na letišti či pokud jste trochu zmrzlíci :) Díky tomuto jsme si v klidu vystačili s příručním zavazadlem.
4. Ubytování – rozhodně bychom doporučili ubytování v hotelu Blue lake v Keri beach, kde za osobu na noc dáte ve studiu pro 2 cca 600 korun. Majitel je navíc příjemný veselý chlapík, se kterým se perfektně domluvíte i přes jeho lámanou angličtinu. Pan majitel taktéž nově zná i český výraz 'palačinky'. V hotelu je čisto, příjemný personál a restaurace. 5. Neumím krom češtiny jiný jazyk - Neovládáte-li žádný jazyk nevěšte hlavu, použijte aplikaci Google translator v počítači, mobilu či tabletu a dorozumíte se v jakýmkoli jazyce. Jedinou nevýhodou je, že aplikace vyžaduje připojení k internetu.
Chobotnice na grilu v přístavu Keri beach
6. Kuchyně – Určitě se nebojte ochutnat plody moře. Sledujte, že v drtivé většině jsou čerstvě vytažené z moře. Osobně doporučuji určitě ochutnat olihně (kalamari) a chobotnice. Mají chutné maso, které není vysušené ani žvýkavé, prostě ideální! Za zmínku také stojí Krepe, místní verze palačinek, do které jsou přidány drcené sušenky, což je překvapivě dobrá kombinace.
7. Parkování – S parkováním si taktéž nelamte hlavu, my parkovali prakticky kdekoli a nikdy jsme neplatili, v Řecku se toto neřeší a život zde ubíhá poklidnějším tempem. Na malý ostrov je zde relativně málo aut a v klidu zaparkujete i v uličce u hlavní promenády v Zante.
8. Shipwreck - Nenechte si ujít výlet lodí na tuto pláž, je to opravdu zážitek i přes množství lidí. Oblíbenost této pláže se ukazuje v nedávné statistice, kdy tato pláž je údajně nejfotografovanějším místem Evropy. My užili služby této společnosti (LINK) a byli jsme hodně spokojeni, ale můžete využít i jiné nabídky či si půjčit soukromou loď za cca 50 Euro + 30 Euro na benzín na hodinu.
9. Focení – Prakticky nikde na ostrově není zakázáno fotit, naopak doporučuji foťák sebou a hodně místa na kartě, azurové hlubiny a dokonalé pláže si Vás získají!
_______________________________________________________________________________
Ostrov jsme s Jančou navštívili letos v červnu s nízko nákladovkou Airberlin za cca 3600 Kč (zpáteční letenka pro jednoho). Na letiště ve Vídni jsme dorazili autobusem Student Agency z Brna. Letiště ve Vídni je značně nepřehledné a doporučuju si nechat před odletem rezervu na zorientování a dojití na Váš terminál, autobus zastavuje u příletové haly. Na letišti jsme trochu nedobrovolně přenocovali, ale nebylo to nijak hrozné. Nocovat je možno za check-inem, usnete-li mezi půlnocí až druhou, jelikož pak už je tam trochu šrumec, první lety jsou kolem čtvrté. Celkem nás překvapil přístup ve Vídni a na letišti v Zante (místní název pro město Zakyntos), kdy po nás celou dobu nikdo nechtěl cestovní doklady, no co už, měli jsme naštěstí pravé pasy.
Pro přehlednost předkládám itinerář, který jsme tu měli.
Den 1
Vyzvedli jsme si auto na letišti a kupodivu jsme místo vyklechtaného Golfa vyfasovali novou Suzuki Baleno 1.2 (za stejnou cenu cca 180 EURO na týden, rezervováno 3 týdny předem přes www.holydayautos.com). Naše nadšení zchladlo po chvíli, když jsme zjistili, jak děsně líné auto to je, ale na tento malý ostrov stačilo.
Cesta na jih ostrova do Limni Keri beach cca 30 min po největší cestě vypadající jako naše okreska. U nás se však nepovalují trubky na silnici obvykle déle než pár měsíců.
V Keri beach jsme měli zajištěno ubytování přes booking v menším hotelu Blue lake, kde nás svojí vřelostí, a na řeka dobrou znalostí angličtiny, příjemně překvapil pan majitel. Tento hotel nám poskytl přístřeší první 4 dny a v malém apartmánu cca 5 min od pláže se dalo i v klidu připravit jídlo ve vybavené kuchyňce, apartmán byl pravidelně uklízen a personál byl příjemný. Z vybavení apartmánu bych vyzdvihl funkční klimatizaci, která se u moře vždycky hodí.
Hned zprvu jsme chtěli vidět tzv. Blue Lake, které se dle mapy mělo nacházet kousek od hotelu. Mapy ukazují vodní plochu, satelitní snímky však jen trávu, což nás zpočátku trochu zmátlo. Ano, jak dobře tušíte, nic krom vysušeného mokřadu (už asi pár týdnů, když tam stály obchůdky a hřiště na beach volejbal) zde nebylo.
Agios Sostis
Vydali jsme se tedy na výlet na ostrůvek Agios Sostis (15 min jízdy) ležící vedle městečka Laganas. Tento sympatický malý ostrůvek je oddělený romantickým dřevěným cca 20m dlouhým mostkem od přístavu. Zde (stejně jako všude jinde) jsou pořádány výlety na želvy, z ostrůvku je můžete zahlédnout i bez nutnosti platit za plavbu. Trochu nemile nás překvapilo, že za vstup na ostrov do jeho nejkrásnější „vykouslé“ části nám bylo naúčtováno 10 EURO (dvě osoby), v ceně však byl alespoň menší drink v ostrovním baru. Osobně doporučuji sem i za poplatek jít, svérázná malá zátoka ve tvaru podkovy s modrou lagunou, molem a hromadou ježků asi 10 m od pláže, je opravdu krásná. Na koupání je to spíše na brouzdání, ale atmosféra tohoto místa dotvořená vlajícími kusy bílé látky, nás uhranula.
Den 2
Hned další den (po pořádném šlofíku) jsme se z Keri vydali na známou pláž Mavratzi beach. Přijeli jsme nejdříve napravo od ní, kde se rozprostírá úzká pláž Porto Roma s krásným plastovým molem na skákání do vln. Nad ní pak ční restaurace, do které se dostanete po strmém kopečku, kde Vám rychle dojde, že žabky nebyl dobrý nápad. Krkolomný výšlap však byl vyvážen výbornou musakou a prvotřídními souvlaki.
Samotná pláž Mavratzi nás však celkem zklamala, jo dá se na drzo (tedy jak je nám vlastní) dojet asi metr od ní a jo, je to písečná pláž, ale naplňovala nás pocitem, že je určena jen pro hosty majestátního hotelu nad ní, které tam vozí obsluha venkovním výtahem. Cesta z vnitrozemí na pláž je lemována ničím, takže jsme ty lidi celkem litovali, jelikož z tohoto krásného ostrova nejspíš nic pořádně neviděli. Ale co, někomu to vyhovuje.
Pláž Porto Roma vedle Mavratzi Beach
Poté jsme pokračovali dále po mysu Laganas na jeho konec, kde se rozprostírá národní park chránící hnízdící želvy a nějaké ptáky. Pozornost byla samozřejmě věnována hlavně želvám, jejichž snůšky na nádherné dlouhé pláži jsou označeny malými kovovými stoličkami, které z poměrně velké vzdálenosti hlídá korpulentní dáma pod slunečníkem a každému příchozímu vecpe brožurku. K našemu překvapení je měla i v češtině. Na pláži však se nespíš pro její mírně odlehlou polohu nekoupe moc lidí a je klidným místem vhodným k odpočinku a plážovým hrám, lidé se zde smějí zdržovat v pásu do 5m od pláže, aby nebyly porušeny želví vejce. Další vhodná pláž ke koupání je Kalamaki beach.
Mys Laganas
Den 3
Ve čtvrtek byl náš velký den. Vydali jsme se s navigací napříč ostrovem do městečka Agios Nicolaos vzdáleného z Keri přes hodinu cesty. Jako navigace nám posloužila aplikace Here We Go. Tato aplikace má výhodu offline map pouze s použitím GPS, nevýhodou však je, že aplikace nerozeznává asfaltové a neasfaltové cesty. Doporučovala nám tedy zahnout na pole, abychom si zkrátili cestu o 5 metrů či nás nejednou protáhla olivovým hájem a pozemky místních. Za stálého mávání na místní obyvatele jsme dorazili do městečka Agios Nicolaos, kde se nám na uvítanou vrhali pod kola prodejci zájezdů na světoznámou pláž Paralia Navagio (též Shipwreck beach díky vraku lodě na pláži). My jsme však měli plavbu dopředu zaplacenou přes Theodosis boat trip za 15 EURO pro oba. Po chutné grilované chobotnici, připravené na dubovém dřevě v příjemné restauraci v přístavu, jsme vyrazili lodí směr Shipwreck beach. Tato pláž je právem protěžována a hojně navštěvována. Tyrkysová laguna, desítky metrů vysoké stěny umožňující přístup jen z moře a malé bílé oblázky dělají z této pláže unikátní zážitek. Počítejte však, že na toto nádherné místo se přijede pokochat s vámi mnoho dalších turistů. Co se týče samotného vraku lodě, je zde už od roku 1980 a názory na to, jak se tam dostala je mnoho. Pro přibarvení vypráví kapitáni turistických lodí historku, že loď byla pašerácká a ztroskotala zde při úniku pobřežní stráži. Podle pravděpodobnější verze se jedná o obchodní loď ztroskotanou za bouře, ale tato historka není tak sexy. Nechám tedy na Vás, čemu chcete věřit.
Agios Nikolaos
Mikronisi
Xigia
Den 4
Následující den jsme neodolali vůni benzínu a vyzkoušeli čtyřkolku po okolí. Po vyprázdnění nádrže a s potem na čele, zda ta kapka benzínu zpátky bude stačit, jsme skončili v Keri beach v krásné typicky řecké restauraci v přístavu na chobotnici. Čtyřkolka je dobrá volba pro ty, kteří chtějí cestovat od ubytování v menších vzdálenostech, cesta přes celý ostrov čtyřkolkou by mohla být velmi pomalá a velmi únavná, na to je mnohem lepší auto. S žaludkem plným hlavonožců jsme poté vyrazili na projížďku lodí (o ceně se nebojte smlouvat, je zde mnoho poskytovatelů) za karetami, které se ten den nějak nechtěli vynořit z hlubin, výlet byl tedy trochu úmorný. Po zpozorování velké karety a doprovodu několika dalších turistických lodí, jsme se konečně vypravili na ostrov Marathonisi naproti Keri, kde jsme se na zúžené pláži (kvůli karetám) koupali mezi výletními loděmi. Výlet byl zakončen vyjížďkou na kolem jihovýchodní části Zakyntu k dalším Sea caves. Příště bych si dopředu zjistil, jestli kapitán lodi mluví anglicky či jinou řečí, dorozumívat se o průběhu výletu s někým, kdo umí jen slova „tips“ a „yes/no“, aby neodplul během toho co jsme ve vodě, bylo dost náročné.
Přístav Keri Beach
Ostrov Marathonisi
Sea caves a drobné pláže přístupné z moře
Cestou jsme zpozorovali opuštěnou pláž, kterou rozhodně doporučujeme navštívit. Pláž se nachází vpravo od přístavu v Keri beach. Dostanete se na ni když půjdete do kopečku a uhnete doleva k restauraci. Na parkovišti musíte seběhnout menší svah o jednu asfaltovou cestu níž a po ní se kolem vily, jejíž majitel se do ní podle souseda často nevydává, dostanete prakticky až na utajenou pláž ideální i na nudu.
Den jsme zakončili západem slunce naClifs of Keri u městečka Keri vzdáleného asi 15 min jízdy od Keri beach.
Den 5
Původně jsme měli v plánu výlet trajektem na pevninu do Kyllini a odtud do Olympie. Při zhlédnutí cen jsme však došli k závěru, že se to nevyplatí. Cena pro dvě osoby a auto se šplhala k 80 EURO. Na poslední 2 dny jsme si přes reverzní aukce na hotwire sehnali ubytování v hotelu Strada Marina v přístavu v Zante. Nečekejte však hlavní město ve středoevropském stylu. Město není nijak zvlášť velké a nejzajímavější jsou zde přístav, přístavní promenáda, na ni na jedné straně navazující kostel sv. Dionýsa a na druhé náměstí u radnice a navazující nákupní třída. Potěší však množství restaurací, z nichž nás nejvíce zaujala Taverna Varkarola s živou hudbou každý večer. Sice jsme nerozuměli prakticky nic, ale popěvek: „Zakynthos, Zakyntos, tadáda dádadá…“ si zpíváme doteď. Město také příjemně překvapí, pokud jej navštívíte během pravoslavných svátků, kdy je večerní veřejná slavnost na náměstí Solomos u radnice doprovázena živou hudbou.
Den 6
Určitě bychom však nemohli vynechat Porto Limnionas. Jedná se o pobřežní zátočinu ve tvaru esíčka, která je zakončená 2 metry úzkou písečnou pláží. Vřele doporučujeme si zde jít zaplavat z pláže do azurové vody. Plavání zde je opravdu zážitek, protože se zátočina směrem k moři rozšiřuje a při přílivu cítíte, jak se každým tempem blížíte k moři. Samozřejmostí jsou zde tajemné mořské jeskyně. Jedna z nich je obzvlášť tajemná, jelikož její vchod na suchu vypadá jako zárubně dveří a je přístupná jen pro ty, kteří si dovolí přeplavat zátočinu a vystoupit na úzký pruh skály na druhé straně.
Nad zátočinou stojí restaurace, kde Vám na přání připraví vše možné, my zde ochutnali grilovanou oliheň, tedy Kalamari, a rozhodně jsme nelitovali.
Den jsme zakončili na vyhlídce tyčící se nad Zante, odkud se Vám ostrov ukazuje jako no dlani a můžete si prohlédnout menší nicméně překvapivě hezky zdobený kostelík. V malé restauraci zde servírují řeckou verzi palačinek lišících se od našich tím, že do nich sypají nadrobno nadrcené sušenky. Doporučujeme!
Den 7
Poslední den jsme určily za válecí. Silnicí lemující pobřeží jsme se ze Zante vydali na severovýchod (cca 15 min) do letoviska Tsilivi. Narazili jsme tu na nádhernou zahradní restauraci Trenta Nove, která nás zaujala atmosférou a výborným jídlem. Poté jsme se šli vyvalit na písečnou pláž, kde jsme s nevolí sobě vlastní obětovali 7 EURO za celodenní pronájem lehátek. Nad námi v leteckém koridoru stoupalo z letiště jedno letadlo za druhým a pomalu nás dostávala nostalgie z toho, že náš výlet na tento nádherný ostrov končí, rozhodně bychom se sem brzo rádi vrátili!
